1.FK Příbram - Rozhovor od Litavky - Jak hrajeme v lize, mě mile překvapilo

Rozhovor od Litavky - Jak hrajeme v lize, mě mile překvapilo

Jani, tady na Příbramsku žákovská dívčí družstva nejsou, takže kde jsi začínala s fotbalem Ty?

Bylo to už v šesti letech na vesnici za Pičín. V patnácti jsem šla hrát za Liteň, kde se hrála druhá liga žen. Tam se ten tým nedávno rozpadl a akorát se začala rýsovat Příbram.

V Pičíně jsi byla jedinou dívkou v týmu?

Ono to bylo tak, že jsem už na vesnici hrála dohromady s klukama, takže když jsem přišla tam, tak mě všichni podporovali a docela jsem se tam chytla. Byla jsem tak trochu jako kluk.

A který post jsi hrála?

Celou dobu záložníka, až tady v Příbrami hraji v útoku.

Faktu, že dáváš hodně gólů, přispěla ta herní praxe a dlouhodobá zkušenost s fotbalem?

Je to sporné, protože mi holky hodně pomáhají. Posílají mi dopředu hodně balónů, takže je to o celém týmu. Asi samozřejmě nějaké ty zkušenosti jsem si přinesla.

Na jaké úrovni to fungovalo v předchozím klubu v Litni?

Ty zkušenosti jsem tam získala určitě. Byly tam některé bývalé reprezentantky a holky ze Slavie a Sparty. Já tam byla vlastně úplně nejmladší, další holce věkově nejblíž bylo přes třicet let. Byl to hodně starý tým, co se týče průměru.

Byla jsi tedy u samotného znovuzrození ženského fotbalu při 1.FK?

To úplně ne. Jednou jsem u babičky listovala Periskopem a narazila jsem na malý úryvek, že je v Příbrami ženský fotbal. Zbytek jsem našla na internetu a v dubnu jsem šla na první trénink.

Jak probíhají tréninky?

Máme je třikrát týdně. V našich začátcích jsme měli Václava Černého, teď už máme stabilně Renatu Šmídovou s Františkem Špatenkou.

Co jste si říkaly s holkami před začátkem soutěže?

Nejdřív se vůbec nevědělo, zda se máme nechat zapsat do nějaké soutěže. Nakonec jsme si společně řekli, že to zkusíme, protože za to nic nedáme. Mě to moc mile překvapilo, jak hrajeme. Navíc jsme půlmistrem. To nikdo nečekal.

Které utkání bylo dosud nejtěžší?

Asi zápas s Příkosicemi, tam jsme plichtily 1:1. Bylo to však hodně na rozhodčím. Moc dobrý zápas nebyl ani s Kačicí. Obávaly jsme se Blatné, ale vypadá to, že s lepšími týmy se nám hraje lépe než se slabšími.

S Blatnou jste v souboji o první místo po půli o gól prohrávaly. Co jste si řekly mezi sebou i s trenéry v kabině?

Museli jsme se s holkami vyhecovat, protože spousta hráček si myslela, že prohrajeme. Ta naděje umírá poslední. Takže hodně hecování, protože prohrávat o gól - to není ještě nic ztraceno.

Jak to vůbec je s fotbalovými ambicemi. Ať u Tebe nebo celého týmu?

Mezi námi je hodně nadějných holek na to, aby si třeba tu ligu jednou zahrály. Ale jako celý mančaft to tak nevidím.

Na čem musíte společně zapracovat?

Základem by hlavně mělo být, abychom chodily všechny na tréninky. To je zatím velký nedostatek, že se nescházíme. Chybí nám fyzička a důraz.

Ty jsi dělala ještě nějaký jiný sport než fotbal?

V šesti letech jsem ještě začínala i s taekwondo. To jsem dělala jedenáct let a skončila jsem s tím až kvůli střední škole.

Chodíš ještě do školy nebo do zaměstnání?

Studuji v Táboře Vyšší odbornou školu ekonomickou obor bankovnictví a odsud jezdím do Příbrami na tréninky. Máme školu docela krátkou a jezdím naštěstí s jedním pánem, který tam trénuje žáky. Dávám fotbalu spíš přednost než škole.

A jiným koníčkům se věnuješ?

Je to spíš ta škola anebo posilovna. A moc ráda jezdím na motorce. Jinak žiji tím fotbalem. Holky to tady v Příbrami tak chytlo, jsem tím hodně nadšená.