Liberec má svou sílu, ale to platí i o nás

Na sociálních sítích probíhá výzva, která se ohlíží deset let zpátky. Zapojil ses do ní i ty, tak jak se změnil od té doby Radek Voltr?
To je zajímavá otázka. Myslím si, že jsem se hlavně zklidnil, protože dříve jsem byl hodně výbušný. Ať už na hřišti nebo v soukromí. Člověk se samozřejmě mění neustále, ale tohle je asi nejvýraznější změna, která se v mém životě během posledních deseti let udála.

Má první otázka byla záměrná, protože právě před deseti lety jsi v sedmnácti letech debutoval na ligové scéně v tehdy druholigovém Hradci Králové, jehož jsi odchovancem. Jaké jsou vzpomínky?
Jako každý malý kluk jsem měl sen, že se chci živit fotbalem, vyhrávat trofeje a hrát za reprezentaci. V Hradci jsem tehdy dostal svou první smlouvu a byl jsem přeřazen do A mužstva. Přesun z dorostu je velmi složitý, záleží na charakteru člověka a také na tom, jaké máte kolem sebe lidi, protože bez jejich podpory to nejde. Já jsem nedostal nic zadarmo, což mě vycvičilo a pomohlo dál. Bohužel v dnešní době už to tak v mnoha případech neplatí a některým mladým klukům tvrdá škola chybí.

Proč myslíš?
Nechci, aby to vyznělo nějak namyšleně, ale přijde mi, že si myslí, že to dostanou zadarmo a nemusí na sobě pracovat tak, jak by měli. Samozřejmě nechci bagatelizovat, protože znám spoustu pracovitých mladých hráčů.

V dorosteneckém věku jsi absolvoval stáž v italském Empoli. Co ti přinesla do pozdější kariéry?
Strávil jsem tam asi dva týdny, během kterých jsem poznal úplně něco jiného, než na co jsem byl zvyklý. Porovnání s ostatními hráči pro mě nebylo vůbec příjemné, protože byli výkonnostně na mnohem vyšší úrovni, ale znovu šlo o neuvěřitelnou zkušenost.

Co se ti vybaví, když se řekne Čáslav?
Průlom do dospělého fotbalu. Poprvé jsem si vybojoval stálé místo v základní sestavě, zažil střelecky úspěšný půl rok, po kterém jsem se vrátil do Hradce, kde se na mě najednou koukali úplně jinak.

Nakonec jsi to dotáhl až do pražské Slavie. Hned v úvodním přípravném zápase jsi dal gól, ale trvalé místo sis v sešívaném dresu nikdy nevybojoval. Čemu to přikládáš?
Během působení jsem vnímal, že Slavie má velké plány. Mluvilo se o velkém množství hráčů, kteří měli do klubu přijít, a já měl naopak dopředu signály, že asi skončím, takže i tohle byl zřejmě jeden z důvodů. I tak si vážím, že jsem v tak velkém klubu mohl působit. Zažil jsem zde asi nejlepší moment kariéry, když jsme vyhráli v derby.

Měly na tebe zmíněné spekulace vliv?
Určitě ano, což nebylo dobře. I tohle byla jedna z věcí, proč jsem se nedokázal trvaleji prosadit. Bohužel jsem nebyl ještě tak zkušený.

Tvé kroky následně vedly do Jihlavy, Karviné, Liberce, až jsi zakotvil v Příbrami, kam jsi přišel v průběhu podzimu.
Předně bych chtěl poděkovat Příbrami, že o mě projevila zájem a dala mi šanci. Liberec se mnou nepočítal a já nastupoval pouze za juniorku. Zákonitě chvíli trvalo, než jsem se dostal do kondice a herní pohody. Navíc přišlo špatné období, kdy se nám nedařilo výsledkově a dostávali jsme hodně branek.

Čím jste zmíněné těžké období dokázali zlomit?
Kabina ukázala velký charakter a před všemi musím smeknout, protože jsme se z toho nepodělali, přestože náš kádr je mladý a rány, které jsme inkasovali, byly opravdu tvrdé. Důležitou roli hrál trenér Csaplár, který nezpanikařil, a společně jsme nepřestávali věřit směru, který jsme měli nastavený. Zápasem v Plzni jsme všechno zlomili a podzim dohráli velmi dobře.

Pomohla i tvá nátura velkého bojovníka, kterou před zraněním zastával Miroslav Slepička?
Těžko se to hodnotí. Nejsem žádný velký technik a tvůrce hry, proto na hřišti nevypustím jediný souboj. Tím se snažím být prospěšný. Samozřejmě ztráta Míry Slepičky pro nás byla citelná. Věřím, že se dá do kupy a pomůže nám.

V posledním podzimním duelu se Spartou jsi dosáhl na metu sta utkání v nejvyšší soutěži. Co to pro tebe znamená?
Beru to s rezervou, protože Tonda Fantiš je o rok mladší a má těch zápasů snad asi osm set (smích). Samozřejmě jsem za to moc rád. Vždy jsem si přál mít doma dres s tímto magickým číslem. Škoda jen, že mi rozhodčí neuznal branku, kterou jsem vstřelil. I tak ale na to budu vzpomínat.

V příbramském dresu přidáš i další starty, protože jsi po vypršení hostování do klubu přestoupil natrvalo z Liberce. Podepsal jsi smlouvu na tři a půl roku, co tě přesvědčilo o spojení další budoucnosti s klubem od Litavky?
Příbram o mě měla zájem, čehož si vážím. Z Liberce jsem následně dostal informaci, že mám povolení k přestupu a od té chvíle jsem měl jasno. Žádnou jinou nabídku jsem neřešil, byla to pro mě hotová věc a nyní budu dělat maximum proto, aby se nám dařilo a všichni byli spokojeni.

Jaké máš v současnosti cíle?
Krátkodobý cíl pro jaro je zlepšit produktivitu a co nejvíce pomoci mužstvu ke klidné záchraně v nejvyšší soutěži. Z dlouhodobého hlediska věřím, že pokud se mi bude v Příbrami dařit, mohl bych se posunout ještě dál, ale teď se soustředím pouze na zimní přípravu, abych byl dobře připraven na jarní část soutěže.

Trenér Csaplár je znám tím, že na rozdíl od většiny svých kolegů zastává naprosto odlišné metody, což platí i o zimní přípravě, kterou momentálně absolvujete. Souhlasíš?
Z předchozích angažmá jsem byl zvyklý běhat v lese nebo na oválech, ale tady to neplatí. Děláme všechny věci na hřišti, pokud možno s míčem, případně jsme v posilovně. Zároveň hrajeme velké množství zápasů.

První jarní zápas bude velmi pikantní, protože ho odehrajeme na půdě Liberce. Jaká jsou očekávání?
Těším se. Za dva roky působení jsem v klubu získal velké množství kamarádů, se kterými jsem stále v kontaktu. Nebude to jednoduché utkání, protože Liberec má svou sílu, ale to platí i o nás. Určitě tam pojedeme s ambicemi na bodový zisk.

Liberec přivedl ve středu Libora Kozáka, vnímáš ho jako velké nebezpečí?
Liborův příchod jsem zaregistroval, ale my se musíme soustředit sami na sebe a já věřím, že si dokážeme poradit nejen s ním, ale i s ostatními hráči a zápas zvládneme.