Strašně jsem se na premiéru v lize těšil
Martine, když se ohlédneš za posledními zápasy a tvým nástupem do ligy, jaké to bylo?
Když mi trenér den před zápasem s Ostravou oznámil, že půjdu do brány, byl jsem hodně překvapený. Rozhodně jsem něco takového nečekal. Strašně jsem se na premiéru v lize těšil. Za šanci jsem hrozně rád, vážím si, že jsem v brance od té doby vydržel. Když se ohlédnu za těmi zápasy, víceméně jsem se sebou spokojený. Na druhou stranu vždycky to může být lepší. Třeba v Teplicích, kde jsem dostal čtyři góly. Před prvními zápasy jsem byl docela nervózní. Čím víc jich ale přibývá, jsem klidnější. Cítím na sobě, že se pomalu otloukám, nejsem už tak nesmělý. Jsem více a více jistější.
Proč ses rozhodl jako malý být brankářem?
Stoupnul jsem si do ní v šesti letech, ani nevím proč. Nikdo mě nenutil. A už jsem tam zůstal. Pamatuju se, že jsem si jako kluk hrál na Petra Čecha. Nyní se mi líbí Ondra Kolář ve Slavii. Je to vynikající brankář, navíc umí perfektně nohama, což je v dnešním fotbale důležité. Ze zahraničních gólmanů obdivuji Ter Stegena z Barcelony a Jana Oblaka, který chytá v Atlétiku Madrid.
Ještě nedávno jsi pomáhal s tréninky naší přípravky, jak to máš nyní?
Teď jsem s tím musel přestat, nešlo to bohužel stoprocentně skloubit. Když jsem měl s áčkem trénink dopoledne, odpoledne jsem měl na přípravku čas. Ale jinak ne. Šlo ale o perfektní zkušenost. Udělal jsem si licenci C, chtěl jsem si zkusit trénovat, hrozně se mi to líbilo. Dokázal bych si představit, že budu jednou trenérem brankářů.