Odvrácená tvář fotbalu

František Špatenka

V prvním jarním kole zajížděly naše ženy na hřiště SK Pavlíkov s odhodláním odstartovat co nejlépe a získat další tři body do tabulky. Jenže ani v těch nejčernějších snech si určitě nedokázaly představit všechno to, co na ně čekalo a co je potkalo. Jsem zvyklý zde hodnotit průběhy našich zápasů, ale tři dny po zápase nedokáži ze sebe dostat vztek, bezradnost a bezmocnost proti všemu, co naše baby musely skousnout. A z těchto důvodů to moc fotbalové hodnocení nebude. Fotbal jsem hrál 40 let a kolem trénování se motám skoro 30 let. Ale takové divadlo, jaké jsme my všichni přítomní Příbramáci zažili a museli snést na hřišti Pavlíkova, jsem za ta léta mockrát neviděl. Představení mělo jen jednoho herce v osobě pana rozhodčího s příznačným hereckým příjmením – Polívka, ale bohužel ne Bolek, nýbrž Zdeněk a jednoho pomocníka v osobě domácího pomezního rozhodčího (třikrát zatáhl vymyšleně za záchranou brzdu, když postupovala naše hráčka sama na bránu). Od začátku třímal rozhodčí otěže zápasu pevně v rukou a všichni hodně brzy poznaly, že tady se dnes vyhrát nedá. Nejsmutnější na všem je, že to věděli všichni – rozhodčí, domácí hráčky, domácí diváci, jen naše baby se snažily tuto skutečnost změnit. Pan herec Polívka dělal neskutečné věci a tak konečný výsledek 5:2 pro domácí je především zásluha jeho perfektně odvedeného výkonu, za který by se nemusel stydět ani v Národním divadle. Kromě porážky, ztráty tří bodů, přenechání prvního místa Blatné, jsme však ještě dostaly řádně nakopáno. Již ve druhé minutě nechal rozhodčí bez trestu jasný útok domácí hráčky na hlavu Kristýny Nepivodové (skončila se silně nateklým obočím). Na konci utkání jsme počítaly další zraněné. Aneta Dědinová po likvidačním zákroku (opět nepotrestán) má nakopnutou holení kost, Jana Smíšková po penaltovém faulu zezadu (dle pravidel měla padnout červená karta, ale pan rozhodčí neodpískal ani faul, stejná situace byla již v první půli, kdy šla Terka Machutová sama na bránu a byla zastavena likvidačním faulem zezadu přes obě nohy – rozhodčí se jen usmál a hrálo se dál) má sedřená obě kolena. Co je však horší, hráčky poznaly i druhou stránku fotbalových zápasů – křivdu, bezmocnost a z toho pramenící vztek. Naštěstí se ukázalo, že jsou ženy přece jen křehčí a tak vše skončilo jen u nadávek a slz. Jsem přesvědčen, že takto vedený zápas u mužů by skončil inzultací hlavního herce. Bude těžké přesvědčit hráčky, že takový zápas je výjimkou a určitě se s tím již nesetkají. V zápase musely skousnout i peprné poznámky pana rozhodčího. Doslovně pro Vaši představu cituji: naše hráčka Terka Machutová po neproměněné šanci hecuje spoluhráčky slovy „Holky nevadí, pojďme, dáme jiný gól“, pan rozhodčí jí s klidem a nahlas odpoví „Ty už žádnej nedáš, o to se postarám“. A podobných poznámek si náš hodně mladý a nezkušený tým musel vyslechnout celou řadu. Je smutné, když amatérský fotbal hraný pro radost dokáže někdo takovýmto způsobem záměrně znehodnotit. O to je horší, když se jednalo o zápas křehkých žen a většina z nich je v hodně mladém věku. Křivda v nich bude přetrvávat dlouho, navíc poprvé odjížděly k zápasu ve slušivých vycházkových soupravách a nastoupily v nových dresech (vše si zakoupily za vlastní peníze).